Lázně byly již od středověku nedílnou součástí každého většího města. Byly nejen místem nezbytné očisty, neboť kouplena byla pro většinu měšťanů neznámým luxusem, nýbrž také oblíbeným kulturním a společenským centrem. Plzeň měla ještě před 30letou válkou hned troje městské lázně a všechny byly soustředěny v okolí mlýnské strouhy. S koncem středověku však obliba společenského koupání upadala v souvislosti s individualizací a novým pojetí soukromí a intimity. Návrat lázeňství přichází až v 19. století. Tou dobou vzkvétají nejen lázeňská města, ale reunion zažívají i městské lázně.
Této lázním příznivé doby využil také mlynář Říha, který v místě barokního bastionu vystavěného koncem 30leté války pukovníkem La Coronnou, zřídil malé městské lázně. Tento nenápadný, na obdélném půdorysu vystavěný dům je dodnes k vidění u Mlýnské strouhy v sadech 5. května. Kryje ho jednoduchá půlvalbová střecha uzavřená taškami. Ze severní strany jej zdobí pětiosá sloupová arkáda se sloupy dórského typu. Vchod je umístěn na kratší jižní straně, je prostý, obdélný, po obou stranách doplněný okny.
