Na příkrém ostrohu nad pravým břehem Radbuzy stával již ve 13. století hrad, jenž sloužil starému šlechtickému rodu Drslaviců. Potomci Oldřicha z Litic, který se jako první psal po tomto sídle, však používali predikát z Potštejna podle nedalekého hradu, který byl taktéž v jejich držbě.

Rušné 14. století započalo královskou epizodou, kdy Půta z Potštejna prodal polovinu panství i s hradem králi Václavovi II., avšak již o několik let později oblehl Litice Jan Lucemburský, který vedl trestnou výpravu proti Rousovi a Rackovi, kteří ostře protestovali proti jeho nároku na český trůn. Ačkoli Jan Lucemburský hradby Litic překonal, navrátil hrad po domažlickém smíru zpět pánům z Potštejna. Ti nakonec v roce 1367 přistoupili na jeho prodej. Novým majitelem se stal chotěšovský klášter, ten jej ovšem z pochopitelných důvodů nemohl využívat rezidenčně, a tak se pevný a mocný hrad pomalu měnil ve zříceninu. Ještě v 19. století tu stály vysoké hradby, jež posloužily jako vhodný zdroj stavebního materiálu.

Litice byly kdysi skutečně velkoryse řešeným středověkým sídlem. Hlavní obytný palác byl situován na západní, nejlépe chráněné straně hradiště. Z něj se dalo po padacím mostě přeběhnout do severněji položené věže. Tato mohutná věž zajišťovala pasivní i aktivní ochranu. Níže položený parkán na západní a východní straně vymezovala mohutná ohradní zeď, jejíž nedobytnost ještě podtrhoval hluboký příkop a vysoký val. Nejpozději v 16. století již existovala novější a komfortnější tvrz přímo ve vsi a opuštěný hrad nadobro chátral.  

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

místní:

• Radbuza

věcný:

• domažlický mír

jmenný:

• Jan Lucemburský
• Václav II.
• páni z Potštejna
• Oldřich z Litic
• Drslavici
• Půta z Potštejna
• Rous z Potštejna
• Racek z Potštejna