Při silnici vedoucí z Horažďovic do Nepomuka leží ves poprvé zmiňovaná k roku 1336, kdy tu seděl Bašek Šilhéř z Lažan. Ve 2. polovině 15. století patřilo zdejší panství Lažanským z Bukové, tou dobou máme také první přímé zmínky o gotické tvrzi pánů Lažanských. Za nich došlo také ve druhé polovině 16. století k renesační úpravě tohoto šlechtického sídla. Krátce před rozhořením dlouhé 30leté války získali panství i s tvrzí Švihovští z Rýzmberka, po smrti Fridricha Švihovského se novou paní na Lažanech stala jeho dcera Eliška Černínová, která si ji podržela až do roku 1658. Posléze se na téměř 200 let dostalo panství do vlastnictví rodu Desfours. Jan Desfours pak před koncem 17. století nechal nevyhovující středověkou tvrz přebudovat na moderní raně barokní zámeček, který si další rekonstrukci vyžádal až počátkem 19. století za nových majitelů, kterými se od roku 1831 stali Boos-Waldeckové. Ti pak k Defurovým Lažanům připojili ještě sousední Oselce a drželi zdejší statky až do roku 1918. Po válce bylo v prostorách zámku zřízeno učiliště, dnes je objekt v soukromých rukách.

Současná podoba zámku víceméně odpovídá stavbě z poloviny 17. století. Čtyřkřídlá jednopatrová budova uzavírá dvůr o nepravidelném lichoběžníkovém půdorysu. Přízemní část je křížově zaklenutá se vstupním průjezdem tvořeným jednoduchým portálem, nad průčelním štítem se vypíná drobná věžička. Okna jsou pravoúhlá s kapkami, objekt zámku doplňuje barokní sýpka.

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• sýpka
• učiliště

jmenný:

• Švihovští z Rýzmberka
• Lažanští z Bukové
• Jan Desfours
• Bašek Šilhéř z Lažan
• Eliška Černínová
• Fridrich Švihovský z Rýzmberka
• Boos-Waldeckové