Kontroverzní osobnost jednoho z nejbohatších a nejvlivnějších šlechticů jagellonské doby je dodnes opředena řadou mýtů a legend. Půta Švihovský byl nejen horlivý katolík a přísný pán, ale především také vlivný politik, úspěšný podnikatel a velkorysý i náročný mecenáš umění.
Významný český šlechtic pocházel ze starého českého rodu Švihovských z Rýzmberka, kteří vlastnili rozsáhlé državy v západních Čechách. Ctižádostivý Půta studoval na univerzitě v Lipsku a díky svému poručníkovi se zřejmě dostal do přízně samotného krále, který jej již roku 1479 pověřil úřadem nejvyššího zemského sudí. Tím okamžikem začala Půtova závratná kariéra nejen jako úspěšného úředníka, ale též i jako schopného podnikatele a náročného stavitele.
Od Vladislava Jagellonského vymohl výsostné právo těžby drahých kovů v Kašperských Horách, prosadil zápisy do zemských desek v českém jazyce a jako zatvrzelý odpůrce Jednoty bratrské výrazně podporoval katolickou církev. Organizoval přestavbu vodního hradu na Švihově a na Rabí, investoval do obnovy chátrajícího hradu na Práchni, kterou však již za svého života dokončit nestihl. V jeho službách pracoval i proslulý stavitel Benedikt Rejt.
Na konci života byl Půta jedním z nejúspěšnějších a zřejmě i nejbohatších šlechticů v zemi. Zemřel roku 1504 a místem jeho posledního odpočinku se stal horažďovický klášter. Přes své nesporné zásluhy byl však svými poddanými kvůli nepopulárním opatřením v duchu druhého nevolnictví odsouzen jako cholerik a nelítostný tyran, jenž skončil v pekle.
