Horní Jadruž, známá také pod německým označením Obergodrisch, je malebnou malou vsí, která se rozkládá v mírně kopcovité krajině východního podhůří Českého lesa. Obec leží v nadmořské výšce zhruba 520 metrů, zaujímá prostor po obou stranách silnice, která spojuje Chodský Újezd s Dolní Jadruží a dále pokračuje k městu Planá, jež je od Horní Jadruže vzdáleno necelých pět kilometrů východním směrem.
Soudě podle svého pravidelného půdorysu byla vesnice založena ve vrcholném středověku. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století, konkrétně z let 1344 a 1379, není však snadné určit, zda se v pramenech hovoří o Jadruži Horní nebo Dolní, neboť ve středověku se mezi názvy obou sousedních vsí nerozlišovalo. Od 15. století se někdy používala označení Česká a Německá Jadruž, ale neumíme určit, které z nich se vztahovalo k Horní Jadruži.
Osada patřila od svého vzniku k nedaleké Plané, avšak v 16. století byla rozdělena mezi více majitelů, ke scelení dílů došlo až ve druhé polovině 17. věku. Jádrem zástavby byla už od založení lokality protáhlá dvouřadá náves přibližně obdélníkového tvaru, kterou dodnes zdobí několik malých rybníků. Součástí obce býval nyní zaniklý vrchnostenský dvůr. Důležitým znakem, který odkazuje k vrcholně středověkému urbanismu, byla pravidelně uspořádaná plužina, která navazovala na jednotlivá stavení. Při sestavování berní ruly, prvního českého katastru, vyšlo roku 1654 najevo, že ve vesnici hospodaří deset sedláků a nachází se zde celkem 16 rolnických usedlostí.
V pozdějších dobách se uvedené počty dramaticky neměnily, na počátku 21. století bychom v Horní Jadruži nalezli 23 domů a necelých 90 stálých obyvatel. Víska si dodnes zachovala ráz malého sídla zemědělského charakteru, krom toho si do značné míry udržela i původní historickou zástavbu a vrcholně středověké půdorysné uspořádání, díky čemuž byla roku 1995 prohlášena vesnickou památkovou zónou.
