Tlumačov leží 5 km jižně do Domažlic. Poprvé je zmíněn roku 1325 na známém opisu privilegia krále Jana Lucemburského jako „Dlumaczovo“. Místní obyvatelé se zúčastnili slavné rebelie proti Lomikarovi. Utekli dokonce do lesů mezi Tlumačovem a Havlovicemi, ale nakonec se poddali již v létě roku 1693 vrchnosti. Tlumačovští byli aktivní i ve vzpouře roku 1767, to už nešlo o privilegia, ale o výše robot a v případě Tlumačova konkrétně o to, že si vrchnost postavila na pozemku obce dvůr Filipsberg (dnešní Filipova Hora). Panský dvůr se jmenoval po Filipu Janovi Stadionovi. Roku 1780 vyhořel a byl prodán. V místech, kde stával, vznikla vesnice, která dnes spadá pod Tlumačov.

Z původního starého Tlumačova mnoho nezbylo. Na návsi stojí pozdně barokní šestiboká kaple. Po demolicích zmizela řada cenných staveb, včetně často fotografovaného a popisovaného roubeného domu čp. 50. Cennější jsou jen domy čp. 53, 54 a usedlost čp. 70.

V půli cesty mezi Tlumačovem a Mrákovem leží vodní Podveský mlýn, jehož historie sahá až do 18. století. Dnes je v něm restaurace a penzion.

O hamižném Zdanovcovi a nešťastných francouzských vojácích

Při silnici na Domažlice na severním okraji Tlumačova stojí kovový křížek. Místu se říká také U Sv. Anny. O okolnostech jeho vzniku se vypráví děsivá pověst, jejíž děj je klade do doby války s Napoleonem. Když v Tlumačově ložírovali Francouzi, ubytoval se jejich velitel u rychtáře Zdanovce. Hamižný Zdanovec ukradl pokladnu, když předtím opil šest vojáků, kteří ji měli hlídat. Ráno samozřejmě dělal, jakoby nic a svedl vše na vojáky. Jejich velitel jim nařídil skákat přes otevřenou vápenici tak dlouho, dokud do ní nespadli nebo se nepřiznali, což by ovšem u soudu znamenalo stejně rozsudek smrti. Jeden z vojáků Zdanovce proklel. Ten se od té doby zjevoval v podobě ohnivého sudu. Jindy mlčky procházel svým statkem, nebo jen tak postával u okna.  Smůla se držela i jeho statku.  Zdanovec se tak stal jakýmsi místním Lomikarem. Nevíme, zda pověst má historické jádro. Jisté je, že rod toho jména skutečně v Tlumačově od roku 1531 žil.  Z. Procházka zmiňuje, že pověst ožila, když se stavěla silnice z Tlumačova do Domažlic. Dělníci tu měli v zaniklé vápenici najít při stavbě několik koster, právě poblíž kříže. Od té doby vídali místní astrální těla vojáků. Objevovala se ve statcích sedláků, ležela na seně nebo ujídala zvířatům z koryt. Když byl Zdanovcův statek začleněn do JZD, vídali je družstevnice v místech bývalé stáje, kde byla dílna družstva. Na konci 80. let 20. století byl již bývalý Zdanovcův statek tak zchátralý, že došlo k jeho demolici. Zbyl jen křížek na okraji Tlumačova.

Odhalení pomníku Osvobození a jeho osudy za druhé světové války

Roku 1927 byl v centru obce u rybníka odhalen pomník obětem první světové války. Při slavnostním odhalení mluvil chodský spisovatel Jan Vrba, který připomněl oběti, které museli Češi za války přinést. Za druhé světové války požadovali Němci odstranění pomníku. Vadila jim jeho podoba. Nejde totiž o kámen se jmény a nápisy. Pomník je figurální. Na podstavci stojí voják v plné polní, tedy i se zbraní a vojenskou přilbou. Místní se dohadovali, co s pomníkem udělat. Padaly návrhy jako hodit ho do rybníka. Nakonec se dohodli, že pomník „zazdí“ a postavili kolem něj bednění. Někteří místní Němci věděli, že není odstraněn, ale jen ukryt, ale za celou válku ho neprozradili. Po válce byl znovu odhalen a rozšířen o novou pamětní desku. O osudech pomníku si můžete přečíst na stránkách ručně psané obecní kroniky z let 1918 – 1993. Záznamy z válečných let byly dopsány zpětně. Naskenovaná kronika je roku 2013 přístupná ke stažení na internetových stránkách obce Tlumačov.

Adam Forst

Literatura

Seznam literatury

Rejstříky

věcný:

• mlýn
• smírčí kříž
• kaple sv. Jana Křtitele

jmenný:

• Filip Jan Stadion
• Jan Vrba