Jak sedláci stavěli zeď kolem horšovské obory a pan kníže potom za trest strašil
Kníže Lobkovic své poddané zase jednou nepotěšil. Usmyslel si, že si u Horšova postaví oboru a nechá ji ohradit dlouhou zdí. Zeď kolem samozřejmě stavěli obyvatelé jeho vesnic. Pan kníže byl puntičkář, nechal pečlivě spočítat, kolik má který sedlák té zdi postavit. Poddaní museli všeho nechat, vozili kámen a stavěli. Proto prý má také dodnes každý kus obory trochu jinou podobu. Pan Lobkovic prý tak spěchal, že nutil i svou ženu, aby nosila zedníkům kamení a cihly. Proto musí po smrti strašit. Jeho duch dodnes obchází oboru. Ve starých dobách plašil sedlákům koně, občas hupnul na nějakého opilce, praštil ho do hlavy nebo mu nedovolil, aby si zapálil fajfku. Mnozí viděli u obory bílý přízrak, nebo alespoň ucítili podivný závan ledového vzduchu. Duch prý měl zvláště spadeno na sedláky z Polžic, ale číhal i na sedláky ze Srb a jiných vsí, kteří se vraceli kolem obory v noci domů. Z letohrádku Annaberg, který stával uprostřed obory, zaznívala zase uprostřed noci krásná hudba. Když se ale někdo podíval oknem dovnitř, byl letohrádek zcela prázdný. Letohrádek již dnes neexistuje. Zchátral natolik, že se zřítil.
