Hájek, německy Tanna (později Donau) byl založen v 16. století na obchodní stezce, která vedla Všerubským průsmykem do Bavor. Podle názvu Tanna byl údajně pojmenován nedaleký vrch severovýchodně od Hájku, na kterém byl v 18. století postaven poutní kostel sv. Anny (Tanaberk, Tannaberg). Hájek se v pramenech zmiňuje poprvé roku 1586, tehdy patřil k panství Rýzmberk. V 17. století se dostal k tehdy samostatnému panství Všeruby, s nímž posléze přešel ke stadionovskému panství v Koutě. Vlastní vesnice mnoho památek nemá. Dnes jí prochází rušná silnice směrem k hraničnímu přechodu Všeruby – Neuaign. Domy stojící při komunikaci procházející obcí jsou většinou přízemní s polovalbovými střechami. Zajímavé je čp. 23 s roubeným štítem.

V Hájku stávala šestiboká barokní kaple Nejsvětější Trojice, kterou nechal postavit sedlák Jan Münch. Ta byla zničena roku 1956 nebo 1957. V 50. – 60. letech byl zdevastován také poutní kostel na Tannabergu. O ten se dnes stará nové občanské sdružení Hájek.

Proč byl postaven poutní kostel na Tannabergu

Podle pověsti spatřil varhaník František (Franz) Payer (Pajer, Pojer) ze Všerub na kopci poblíž vsi Hájek tajemné světlo. Známe i datum události 25. července 1703, tedy v předvečer svátku sv. Anny. Payer byl známý svou trudnomyslností, dnes bychom řekli, že trpěl depresemi. Tajemná záře ho magicky přitahovala. Vystoupal nahoru a modlil se. Když se vrátil domů, lidé ho nepoznávali. Jeho náladovost a smutek byly pryč. Po něm našli uzdravení na místě i další. Vznikla kaplička, počátkem 18. století pak krásný barokní kostel.

Smutná léta kostela na Tannabergu – devastace jedné církevní stavby po pádu železné opony

Po roce 1945 a hlavně po pádu železné opony zažíval Tannaberg zlá léta. Na faře se usídlili pohraničníci. V kostele byla v letech 1948 - 1950 stáj pro koně. Ubytovna směla fungovat také jen do roku 1950. Došlo k demolicím staveb, kostel, byť poškozený, odolával. Roku 1967 spadla ale část střechy kostela, atika se sochami. Vandalové řádili v 60. letech i v již poničeném interiéru kostela. Byla zneuctěna i hrobka Stadionů. V letech 1968 – 1969 proběhly alespoň částečné opravy kostela díky P. Josefu Břicháčkovi. Přijeli také příbuzní rodu Stadionů, hrabata Schönbornové, aby odvezli pozůstatky svých příbuzných do Německa. Téměř celé vnitřní zařízení kostela bylo v těchto letech zničeno.

Roku 1970 popsal Ladislav Stehlík ve své oblíbené knize „Země zamyšlená“ stav kostela těmito slovy: „Jen otlučené zdi a zející prázdná jáma na místě stadionovské hrobky přivítají dnes poutníka pod vznosnou klenbou, jejíž cihly prorazily svržené kamenné sochy světců. Ne, nelze pochopit tuto vandalskou katastrofu krásy a není čím vysvětlit oplzlé kresby na chrámových zdech! Palčivé kopřivy se prodírají ze spár kamení, které se rozvalilo z bývalého zdiva fary, školy a hostinského domu. Mohutné košaté lípy stydlivě zakrývají stínem svého listoví toto truchlivé torzo, určené už jenom milosrdnému krumpáči, aby dokonal dílo zkázy a odklidil je před zraky příchozích.“  V letech 1978 – 79 následovala další dílčí oprava, generální pak v letech 1992 – 1995.

Václav Sládeček

Literatura

Seznam literatury

Soubory ke stažení

Pracovní list [řešení]

Rejstříky

věcný:

• obchodní stezka
• milník
• poutní kostel